Jak řešit nedostatek lékařů z pohledu krajského zdravotnictví?
Ačkoliv lékařů máme v České republice statisticky ve srovnání s vyspělými zeměmi relativní dostatek, na řadě míst se potýkáme s problémem zajištění dostupnosti praktiků, dětských lékařů a zubařů. Částečně se to také týká některých odborností u ambulantních specialistů. Dlouhé čekací doby jsou nejen důsledkem nedostatku některých kapacit, ale také ne vždy optimální efektivitou a organizací práce. Praha, Brno a další velké aglomerace mají dnes již spíše převis nabídky zdravotních služeb daný atraktivitou lokality. Zbytek republiky je na tom mnohem hůř. Především v okrajových částech země nabízejí sice obce nebo kraje různé benefity jak lékaře nalákat. Zároveň většinou není problém získat smlouvu se zdravotními pojišťovnami, ale spoléhá se spíše na náhodu, jestli se podaří místo obsadit. V zemi došlo historicky nalézt také 14 „krajských“, ne zcela identických zdravotních podsystémů, kde se problémy mohou lokálně lišit.
V čase předvolební kampaně před krajskými volbami, jsem se pokusil propsat možné přístupy k této problematice.
Východiskem k úvahám o zajištění dostupnosti ambulantní péče pro občany napříč zemí je, podle mého názoru, odkud lékař pochází. Je více pravděpodobné, že se po škole usadí tam, kde se narodil nebo vystudoval střední školu. Jistě, neplatí to vždy. Spoléhat se ale na to, že se zdravotník přistěhuje do místa, kde ho skutečně potřebujeme, je nejisté. Dnes se navíc ukazuje, že „hon“ na lékaře a jejich lákání na různé benefity je trochu kontraproduktivní, přináší sebou „kanibalizaci“ pracovní síly mezi kraji, vyhání ceny nabídek (jejichž zdrojem bývají veřejné rozpočty) výrazně nahoru. Masivnější nahrazování českých lékařů zahraničními, podle mého názoru, není správná cesta. Třeba Ukrajina bude dříve nebo později chtít získat svoje vysoce vzdělané lidi zpět. Ze statistik víme, že u ambulantních specialistů je v některých odbornostech vysoký věkový průměr. V krátké době nás proto čeká generační obměna, která způsobí odchod části erudovaných odborníků z nemocnic. Nelze si nevšimnout, že končící lékaři nemají komu svoji privátní praxi prodat. Řetězce a firmy podnikající ve zdravotnictví jsou zaměřené především na zisk. V oboru praktického lékařství spíše snižují kvalitu péče tím, že pacienti u nich nemají „svého“ stálého lékaře.
Zdraví není zboží. Nárok na základní bezplatnou zdravotní péči je pro sociální demokracii jedním ze základních politických pilířů. Síť poskytovatelů primární a specializované ambulantní péče, musí být dostatečně robusní a dobře dostupná. Pokud budou mít lidé dětského lékaře daleko, malé obce se budou nadále vylidňovat. Počet lékařů v daném území je nezbytné dlouhodobě plánovat, data o věkové struktuře existují. To nezvládnou zdravotní pojišťovny, protože k tomu nemají všechny potřebné nástroje. Stejně tak centrální orgány státu regionální problémy nevyřeší. A právě zde se nabízí důležitá úloha krajů, které by se měly zabývat dlouhodobým rozvojem a personálním zajištěním primární péče na svém území. Základem musí být počet studentů středních škol z kraje, kteří se hlásí na studium lékařských fakult. Je u nich vyšší šance, že se po studiu vrátí do míst odkud pocházejí. Lze totiž předpokládat, že pracovní místa ve fakultních a některých krajských nemocnicích už nebudou v budoucnu volná. V roce 2019 došlo k navýšení počtu studentů lékařských fakult o 15 %, po 6 letech, v roce 2025 budeme mít k dispozici více nových lékařů. V případě, že kraj nabídne studentům lékařských fakult stipendia, může s nimi v budoucnu počítat. To samotné ale nestačí, protože uspět v příjímacím řízení na medicínu je obtížné a nikdo nejspíše nesleduje regionální rozložení původu studujících. Kraje mohou podpořit finančně a organizačně přípravu studenů gymnázií na svém území, měly by také sledovat výsledky uchazečů a systémově problematiku řešit. Možností je také zapracovat na podpoře informovanosti o atraktivitě lékařského povolání u studentů středních škol formou přednášek nebo exkurzí do zdravotnických zařízení. Sám jsem takou zkušenost udělal a po mé přednášce na gymnáziu byl před lety počet studentů hlásících se na medicínu vyšší než dřív.
Samostatnou kapitolou je zajištění bydlení. Dostupnost bytů pro mladé se dlouhodobě zhoršuje a je v zájmu obcí a měst, aby ve spolupráci s kraji nabídly bydlení pro potřebné profese, kam zdravotníci jistě patří. Bez dostatečného pokrytí sítě poskytovatelů zdravotní péče po celé republice nelze hovořit o kvalitním sociálním státu. V roce 2024 ale naopak dochází k významné erozi dostupnosti péče a někde proto bude třeba přijmout krizová opatření. Jejich výčet zatím nechci popisovat, protože jde o konkrétní manažerské kroky pro budoucí hejtmany a radní pro oblast zdravotnictví.
Pokud jde o dostupnost zubařů, v současnosti nezbývá obcím, než je nadále lákat na vybavenou ordinaci, smlouvu s pojišťovnou a bydlení. Obor ale cíleně směřuje mimo systém zdravotního pojištění k přímým úhradám. Zubaři vyhledávají lukrativní lokality s vyšší ekonomickou silou obyvatelstva, než je venkov. Zajištění dostupné péče v rámci zdravotního pojištění má v rukou stát a jak je vidno, pravicové vládě to nevadí.
Podle statistických údajů nás čeká v roce 2030 velmi zásadní problém se zajištěním dostatečného počtu sester. Je to dáno demografickou strukturou v současnosti pracujících sestřiček a zbývá už jen málo času se této problematice na úrovni krajů věnovat a připravit dostatečnou kapacitu na středních zdravotnických školách s vědomím, že část absolventů bude pokračovat na vysokou. Pro správné plánovaní personálních kapacit ve zdravotnictví nelze pominout fakt feminizace. Okolo 70 % absolventů lékařských fakult jsou ženy a protože chceme, aby při tomto náročném povolání mohly splnit svou mateřskou povinnost, je třeba počítat na jeden pracovní úvazek přibližně s 1,5 fyzickými osobami.
Problematika nemocniční sítě, její kapacity a efektivity jsou nad rámec tohoto článku. V souvislosti s problémy v naplnění ambulantní péče, ale je třeba připomenout, že v současnosti budované, dotované centrální příjmy nemocnic ji nahradit nemohou. Obávám se vysokých nároků na emergency v nemocnicích, velkého počtu ošetřovaných pacientů a čekání mnoho hodin. Dojde tak k dalšímu zhoršování dostupnosti a kvality ve zdravotnictví. Problém je zřetelný ve Velké Británii a je jedním z hlavních politických témat.
MUDr. Jan Mečl
Sociální demokracie Liberecký kraj
P.S. Omlouvám se všem ženám, že jsem z důvodu délky textu nepoužil správně feminismy „lékařů, lékařek“ apod., k pochopení jsem použil jedno slovo, vše žen ve zdravotnictví si nesmírně vážím.
